Tady tento příběh jsem našla dneska, když jsem se probírala starými věcmi.
Bylo mi 12 když jsem to psala.. Doufám, že se vám bude líbit:)
Kdysi dávno, za dob neznámých, kdy žádná lidská noha ještě nevstoupila na tento svět a kdy nebe a peklo neexistovalo, žily dvě postavy - anděl a ďábel.
Žili pospolu, byli to nejlepší přátelé. Na jedné straně anděl - tak čistý, hodný a laskavý a na druhé straně ďábel - temný, zlý a sobecký. I přes své velké rozdílnosti si tito dva velice rozuměli a žili spolu bok po boku velice dlouho.
Až jednou, se začal ďábel cítit nedoceněný, cítil se, jako kdyby byl něco méně než anděl...začal andělovi závidět jeho nádherná, čisté bílá křídla. Byl to ale jeho nejlepší kamarád, přece by mu neublížil.
Ale jeho sobeckost a touha mít také taková krásná křídla ho přemohla.
Jednou, v temný večer, když už oba spali, se ďáblovi zdál nádherný sen o překrásných sněhově bílých křídlech, které měl a kterými se pyšnil. Když se ďábel vzbudil, byl plný touhy a přesvědčení, že ta křídla musí mít a dá cokoliv za to, aby je dostal... Cokoliv..
Nehleděl na to, že anděl je jediný člověk, kterého má.. Ignoroval jejich silné pouto a to, že by nikdy neublížil svému nejlepšímu příteli. V očích červený plamen závisti, plamen chtíče a přání mít ta křídla jen pro sebe.
Anděl se probudil s velkou bolestí. Ďábel s vítězoslavným úsměvem na rtech sledoval ta křídla potřísněná krví, které držel ve svých rukou. Anděl křičel, plakal. Když se na něho ďábel podíval, úsměv mu pohasl. Červený plamen z očí zmizel...Došlo mu co vlastně provedl... Zasáhl ho smutek. Díval se na trpícího anděla s velikou bolestí v očích.
Ale už bylo pozdě. Andělova duše pohasla.
Takhle ďábel přišel o svého nejlepšího přítele díky jeho sobeckosti, chtíči a závisti.








