Nesnáším lidi.

Nesnáším tu jejich přetvářku..Tu jejich faleš a naoko dobrotu.
Jsou sobečtí, vše chtějí jen pro sebe a nedělá jim problém ublížit druhým, aby dostali to, co chtějí a aby ONI byli šťastní, zatím co druzí trpí.
V první chvíli jsou k vám strašně milí a získají si vaši důvěru. A pak, když to nejmíň čekáte, vám bodnou kudlu do zad a odejdou si z vašeho života, ani nevíte kdy. A ještě řeknou, že si za to můžete sami.
A když něco potřebují, jste jejich nejlepší přítel, který nastaví své rameno kdykoliv je potřeba. A pak něco potřebujete vy a oni se k vám obrátí zády a ještě vás pomluví u ostatních.
Kdyby se sebou lidé pořád nesoutěžili, nehádali se, kdo je lepší, nepomlouvali se za zády, svět by vypadal úplně jinak. Všude by byl mír, žádné války, žádné spory mezi státy, žádné napětí, prostě mír.
A co příroda?. Ano, matka příroda to lidstvu taky jednou pěkně vrátí. Kolik jí toho udělali za ty roky, kolik lesů zničili, zvířat zabili, kolik vzduchu znečistili...
A oni si to vůbec neuvědomují.
Neházím všechny do jednoho pytle.. To ne..
Možná se na světě najdou ještě takoví, co se snaží být milí ke každému, kterého potkají, co žijí pro druhé a ne pro sebe..
Jen si myslím, že opravdu každý z nás někdy udělal něco sobeckého, něco, za co by se měl stydět.
A vlastně i já. Ale nesnáším lidi za všechno, co se dnes děje, za všechno, co mi prováděli, za všechno, co provedli této zemi. Za to jejich temné nitro.
Měli by si uvědomit, že svět se netočí jen kolem nich a nejdůležitější není mít vše jen pro sebe.









Země by si od lidí zasloužila pauzu, přeci jen, devastujeme ji už dlouho. Ale lidstvo se nezmění a je blbost, myslet si, že by snad mohlo.
A co se lidského chování týče, není možné nedělat sobecké věci. Vždyť už jen to, že sedíme u počítače a píšeme blogy místo toho, abychom šli pomoct sázet stromy, je sobecké. Nikomu z nás nikdo nebrání změnit že dne na den svůj život a začít žít jen pro druhé.