Vem talíř a hoď ho na zem. Rozbil se? Teď mu řekni "Promiň". Vrátil se do původního stavu? Ne...je stále rozbitý. Tak vidíš.
To stejné je, kdybyste střelili někoho do hlavy a pak řekli "Promiň, nechtěl/a jsem ti ublížit.
Úplně stejně je to v životě.
Proč vlastně říkáme věty typu "Promiň", nebo "Mrzí mě to"?
Omlouváme se, protože toho druhého nechceme ztratit. Někdy jen prohodíme omlouvací fráze proto, aby na nás dotyčný nebyl naštvaný, smutný, nebo dokonce aby nás neopustil. Je to opět jen lidská sobeckost. Jenže čím více se budeme omlouvat, tím častěji rozbíjíme ten talíř na menší a menší kousky.
Nezáleží na tom, kolikrát se omluvíme. Nezáleží na tom. Je to jen fráze. Záleží pouze na činech, které konáme potom.
Omluva je pouze věta, kterou zkoušíme napravit, co jsme zničili, pokazili. Jenže proč vlastně? Vždyť v té chvíli, kdy jsme toho člověka zranili, nám to nepřišlo..Někdy jen prohodíme omlouvací fráze proto, aby na nás dotyčný nebyl naštvaný, smutný, nebo dokonce aby nás neopustil. Je to opět jen lidská sobeckost..Bylo nám to jedno..Nezáleželo nám na tom. Tak proč jsme to vlastně udělali?
Nejprve bychom proto měli vážit svá slova, než je vypustíme z úst. A když už je vypustíme, omluvit se tak, aby bylo vidět, že nás to opravdu mrzí a hlavně, aby jsme to už víckrát neudělali...Abychom toho člověka víc nezraňovali...Protože odpouští se lehce...Ale zapomínat jde jen těžko.
Naše omluva by taky nikdy neměla být vyslovena spolu s výmluvou. Pak žádáme o to, být omluveni, ne o to, aby nám bylo odpuštěno.
Takže co vlastně omluva znamená?
"Je mi to líto" je pouze prohlášení, celkem bezvýznamná fráze.
"Už to znova neudělám" je slib, který bychom měli dodržet a který je na tom všem nejdůležitější.








