close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Over and over again

26. ledna 2016 v 14:48 |  In my mind
Zamčená v pokoji. Leží na posteli a mokrý polštář od slz si tiskne na uši. Ale není ji to nic platné, protože i přesto tu hádku slyší. Pejsek se jí tiskne k obličeji. Snaží se ji rozveselit, olizuje ji slzy z obličeje a veselým obličejíčkem na ni kouká.
Smutně se usměje a pohladí ho. Schoulí se do klubíčka, s pejskem vedle sebe, zakrytá dekou, hlavu na mokrém polštáři a ruce na uších, aby to neslyšela...Už poněkolikáté tu stejnou hádku.
Ale i přesto slyší křik a zoufalé, skoro plačtivé věty, které ji svírají srdce....


"Už takhle dál nemůžu, nebaví mě to! Děláš, jakoby se nic nestalo a přitom víš moc dobře, jak jsi mi ublížil. Znova. Zase!
Ale je ti to naprosto jedno. Jakoby na ničem z tohohle nezáleželo. Jakoby ti na mě nezáleželo!
Pořád opakuješ ty stejný chyby a je ti to jedno! Kolikrát už jsi říkal, že se polepšíš, že to všechno napravíš, kolikrát jsi mi už sliboval, že už se to nikdy nestane!?

Jako třeba dneska zas. Napřed děláš jakoby nic, jakoby jsi vlastně žádnou chybu neudělal, jakoby mě nic nemohlo naštvat, nebo zranit, pak se ani neomluvíš a pak máš nafučenej výraz a ještě se cítíš ublíženě.
Hlavně, že jsme o tom před dvěma dny mluvili a tuhle konverzaci měli. Ale ne, zas nezájem jak vidím.

Já ti to vždycky odpouštěla, protože tě miluju, chápeš a to lidi dělají pro ty, který milujou. Myslela jsem si, že se fakt změníš. Že ty chyby dělat nebudeš. Že pochopíš, že když mi to ubližuje, tak to asi dělat nemáš. Když vidíš pak ten můj, jak jsi to nazval, "ublíženej výraz", tak že na tom něco změníš!

A pak se ještě lituješ, že za to nemůžeš, že prostě víš, že je to špatný, ale nemůžeš s tím nic dělat. Co to je za blbost, prosímtě?! Jak s tím nemůžeš nic dělat? Když tě to pak tak hrozně mrzí, tak si přece uvědomím, že asi něco dělám špatně a že bych to asi neměl dělat a změním to, ne? A ještě k tomu, když to ubližuje člověku, kterýho miluju.

Ale ty ne! Omluvíš se, řekneš "lásko, miláčku, zlato" a vše je ti odpuštěno a pak to uděláš za týden znova a může to začít nanovo, to věčný omlouvání a odpouštění. Víš vůbec, jak mi to ubližuje??!! Víš to vůbec?!
Asi ne, jinak bys to nedělal! Jinak by ses snažil to nějak změnit, snažil se z těch chyb poučit!
Já už fakt nevím, co mám dělat. Mám toto zapotřebí? Sám mi to řekni...."


Víc už neslyší...Ztratila se do říše snů, kde ji nikdo neruší, kde je v bezpečí, daleko od všeho.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama