Den co den se mi vzdaluje.
Nebo spíš já se vzdaluju od něj.
Přestáváme si rozumět. Už to není jako dřív. A už nikdy nebude.
Nebo spíš já se vzdaluju od něj.
Přestáváme si rozumět. Už to není jako dřív. A už nikdy nebude.
Byli jsme na škole. Obě ztracené duše, možná proto jsme si padli do oka. Trávili jsme spolu tolik času, kolik jen šlo.
Možná jsme oba od začátku věděli, že to tak skončí. Možná to věděli i všichni okolo...Že to nebude klapat. Ale nikdo to neřekl nahlas.
Dávali jsme si všechno. Měla jsem to, co jsem vždycky chtěla. A on taky.
A pak začali rány. Ty střelby z pistole zklamání, které zanechali vrásky na mém srdci. Ale přetrpěla jsem to, protože jsem tě milovala. Řekls, že se polepšíš.. A za měsíc jsi to udělal znova. Proč? Za jakou cenu?
Ptám se tě teď, po těch letech:
Řekl bys mi do očí: Nemiluju tě tak, jako jsem tě miloval včera?
Přes všechno to, co jsme prožili, přes všechny zážitky, radosti, strasti....
V dobrém i zlém?
Pamatuješ? Díval ses mi do očí a pak jsi vyslovil to "ano" a na tváři se ti objevil nádherný úsměv. Pak jsi mě políbil. Zašeptal jsi "miluju tě". "Navždy".
Pamatuješ?
Teď je to minulost.
Teď jsme jako ostatní...
Každá láska po čase opadne...Každá láska zmizí...
Zůstanou po ní jen slzy...A zlomená srdce.
Řekl bys mi do očí: Nemiluju tě tak, jako jsem tě miloval včera?
Přes všechno to, co jsme prožili, přes všechny zážitky, radosti, strasti....
V dobrém i zlém?
Pamatuješ? Díval ses mi do očí a pak jsi vyslovil to "ano" a na tváři se ti objevil nádherný úsměv. Pak jsi mě políbil. Zašeptal jsi "miluju tě". "Navždy".
Pamatuješ?
Teď je to minulost.
Teď jsme jako ostatní...
Každá láska po čase opadne...Každá láska zmizí...
Zůstanou po ní jen slzy...A zlomená srdce.









Velmi krásně napsané. Také velmi výstižné. Nic nevydrží věčně, protože i kdyby byli staří, tak spolu budou jen kvůli tomu aby nemuseli běhat po úřadech. Opravdu velmi výstižné. Láska asi není to co si všichni myslí.