Vidím jak se na tebe dívá....Jak se k tobě chová... Nejsem přece blbá.
Říkáš mi, že bys mi to nikdy neudělala...Není to, že bych ti nevěřila..Spíš nějak nevěřím jí.
A někdy to vypadá, že ji vlastně chceš taky. Že spolu chodíte do kaváren a hospod, veze tě domů, čekáš na ni po vyučování...A když se s ní bavíš, jako kdybych já vůbec neexistovala..
A pak zas otočíš...Věnuješ se jenom mě, jde vidět, že ti na mě fakt záleží...
Ale já vlastně nevím, jestli opravdu tak moc, jak mi tvrdíš. Protože vždycky když jsi s ní, chováš se trochu jinak.
Říkáš mi, že bys mi to nikdy neudělala...Není to, že bych ti nevěřila..Spíš nějak nevěřím jí.
A někdy to vypadá, že ji vlastně chceš taky. Že spolu chodíte do kaváren a hospod, veze tě domů, čekáš na ni po vyučování...A když se s ní bavíš, jako kdybych já vůbec neexistovala..
A pak zas otočíš...Věnuješ se jenom mě, jde vidět, že ti na mě fakt záleží...
Ale já vlastně nevím, jestli opravdu tak moc, jak mi tvrdíš. Protože vždycky když jsi s ní, chováš se trochu jinak.
Rozumíte si, to je dobře. Akorát... V ní asi vidím konkurenci, nebo já vlastně nevím..
Jo já vím, proč by sis nemohla vyjít s kamarádkou....Však můžeš...Klidně, to mě neštve...Jen mi připadá, že někdy spolu trávíte až moc času...A že ona možná...Možná má s tebou jiný úmysly...Je to moje kamarádka, to jo...Ale poslední dobou ji prostě nevěřím...Už nevím, co od ní čekat.
Jo, žárlím. Protože na to, co je moje, nikdo šahat nebude. Ani se nebude takhle dívat, jak se dívá ona.
A jo, jsem majetnická....Však lepší, než kdyby mi to bylo lhostejný...
Takže mě za to nesuď. Prostě jsem taková. Chráním si, co je moje, svoje území a své milované. A tebe taky.









A co,... když to protějšek nepochopí?